Tato stránka je věnována koním.......

Název:

Zabajkalsyký kůň, Burjat, Buryatskaya, Zabaikalskaya, Transbaikal

Organizace:

Rozšíření:

Místem výskytu je okolí Bajkalského jezera v Burjatsku (Rusko).

Populace:

Vzácný

Původ:

Zabajkalský kůň patří do skupiny plemen koní mongolských. Pochází z Burjatska a dříve byl rozšířený také v přilehlých oblastech Mongolska. Zdejší klima je extrémní, v zimě mrazy pod -40°C, ale s malým sněhovým pokryvem (po celý rok je zde obvyklý malý počet srážek), a krátké léto s teplotami i nad 30°C. Jenom asi 100 dnů v roce není v Burjatsku s teplotami pod bodem mrazu. Odchov se provádí tabunním způsobem s pobytem na pastvinách a pouze v zimě ve stájích, kde základ krmné dávky tvoří seno. Dříve byli koně chováni venku celoročně. Zdejší lesostepi a horské tajgy jsou obdělávány a využívány k pěstování plodin jen minimálně a slouží především jako pastviny. Západní oblast je polopoušť se slanou, písečnou zeminou.

Historie:

Jelikož byl pro zemědělství potřebný větší kůň, byl Burjat "vylepšen" v 17. století, když Rusové vstoupili na zabajkalské území a přivezli s sebou těžké tažné koně (ardenské...). Známá chovná farma Chilkovski vyšlechtila Chilikovské plemeno, skupinu asi 1000 koní s výškou asi 153 cm. Jenže Chilikov byl mnohem náročnější na krmení a péči, tak neměl zásadní vliv na původní zabajkalské plemeno. Od roku 1897 byli v oblasti chováni plnokrevní hřebci k zušlechtění plemene a v některých oblastech byli přikříženi i klusáci, donští a buďonovští koně. Klisny které vzešly z těchto křížení si většinou udržely kvality původních koní, zatímco hřebci tyto schopnosti ztratili a byli více jako plnokrevníci a klusáci. Plodnost a odolnost zušlechtěných koní je nižší než u původních koní.

Burjat je bez oficiálního statusu plemene a přežívá nyní jen v malých počtech.

Výška:

133 cm - 135 cm. V rámci plemene se nacházejí i jedinci větší než je průměrná výška a jsou však i jedinci meřící pouze kolem 127 cm.

Exteriér:

Exteriér je charakteristický masivním zavalitým tělem, pevnou kostru a krátkými nohami. Hlava je velká, těžká s masitými žuchvami a masivními čelistmi. Profil je rovný, nebo mírně klabonosý. Krk je středně dlouhý nebo často i krátký a osvalený. Kohoutek je nízký, hřbet rovný, krátký a silný, bedra pevná, záď šikmá. Prsa jsou užší, hrudník hluboký, kohoutek nízký, břicho objemné. Lopatka je dlouhá, fundament suchý, kostnatý, klouby dobře utvářené a kopyta malá, tvrdá.

Zbarvením je zabajkalský kůň nečastěji bělouš, hnědák a ryzák, myšák, nebo plavák. Zápěstí a hlezno bývá nezřídka příčně pruhované.

Povaha a vlastnosti:

U zabajkalského koně se velmi cení jeho dlouhověkost a plodnost klisen se zabřezáváním až 92% a to i u klisen starších 20 let. Tento koník je dobře adaptovaný k místním podmínkám a dokáže dobře využít místní chudou pastvu. Přes léto hodně nabere na váze a v zimě se kvalitně osrstí.

Zabajkalský kůň je tříchodový – krok, tropota (podobný chod jako running walk) a cval. Obzvláště ceněni jsou mimochodníci, ačkoliv velmi dobří mimochodníci jsou vzácní. Zabajkalský kůň má velkou výdrž a je schopen zdolávat dlouhé vzdálenosti. Je velice zdravý a odolný. Místní lidé přivazovali spocené koně po práci na větru při teplotách kolem 4°C po dobu tří až čtyř hodin, aby je otužili. Jako součást tréninku byli koně vystavováni velmi tvrdému zacházení. Spocení byli umývání studenou vodou a potom přivázáni na větru na několik hodin. Tato praktika se nazývala "vystojka" a žádné jiné plemeno, by nebylo schopno přestát takové "utužování zdraví".

Využití:

Zabajkalský kůň je univerzální - využívá se pro jezdecké a tažné účely i jako soumar.

Zaniskari pony

Název:

Zaniskari, Zaniskari pony

Rozšíření:

Severní Indie

Populace:

Neznámá

Původ:

Zaniskari pony pochází ze severní Indie, konkrétně z hornaté himalájské oblasti nazývané Jammu a Kašmír.

Výška:

132 cm - 142 cm

Exteriér:

Zbarvením je většinou myšák (šedý plavák). Tělo je kompaktní, čelo široké, záď sražená. Ocas je velmi dlouhý, často se dotýká země.

Povaha a vlastnosti:

Pony je bystrý, živý, odvážný a rychlý.

Využití:

Zaniskari je využíván jako soumar, k jízdě a pólu.

Zweibrückenský kůň

Původ a historie:

Zweibrückenský kůň obdržel své jméno od knížectví Zweibrücken v Německu, kde již v 16. století dosahoval chov koní vysokou úroveň. Po zřízení hřebčína v roce 1775 byla v novém chovném záměru využívána i krev orientálních hřebců a do chovu bylo rovněž zařazeno více anglických klisen. Později hřebčín a chov velmi utrpěly napoleonskými, ale také pruskými a rakouskými vojsky. Nejlepší koně byli vojsky rekvírováni. Na oživení zbývajícího chovu nižší kvality se značnou finanční podporou (v roce 1890) podílelo Bavorsko. Dnešní chov pro sportovní účely spočívá na bázi trakénské, hannoverské a vestfálské.

Popis a charakteristika:

Jedná se o středně težkého teplokrevníka vysokého 160 - 170 cm v kohoutku. Povoleny jsou všechny základní barvy.